Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Cílená antibiotická léčba (někdy jen zkráceně cílená léčba) je bakteriálního onemocnění pomocí antibiotika, která byla stanovena na poté, co byl odhalen původce onemocnění (konkrétní druh bakterie) a ověřena jeho citlivost k danému antibiotiku. Viz také antibiotika a cílená léčba v širším slova smyslu.

Cílená léčba má v souvislosti s lékařstvím několik různých významů: obecné vyjádření pro léčbu, která je zacílená na nějaké konkrétní onemocnění (např. „cílená léčba chřipky“) nebo stav (např. „cílená léčba bolesti“), zkrácený výraz pro cílenou protinádorovou léčbu, zkrácený výraz pro cílenou antibiotickou léčbu. Léky používané v cílené léčbě jsou označovány jako cílené léky.

Cílená protinádorová léčba (někdy jen zkráceně cílená léčba) je protinádorová léčba využívající léky nebo jiné látky, které blokují růst a šíření zhoubných nádorů tím, že zasahují do specifických molekul (tzv. „molekulárních cílů“), které se podílejí na růstu, progresi a šíření nádorového onemocnění. Cílená protinádorová léčba se od standardní chemoterapie liší v několika ohledech: Cílená protinádorová léčba působí na specifické molekulární cíle, které jsou spojeny s nádorovým onemocněním, zatímco většina standardních chemoterapeutik působí na všechny rychle se dělící buňky (zdravé i nádorové). Léky nebo látky užívané v cílené protinádorové léčbě jsou záměrně vybrány nebo navrženy tak, aby interagovaly se svým cílem, zatímco mnoho standardních chemoterapeutik bylo určeno proto, že zabíjejí buňky. Cílená protinádorová léčba je často cytostatická (tzn. používané léky nebo jiné látky blokují množení nádorových buněk), zatímco standardní chemoterapeutika jsou cytotoxická (tzn. zabíjejí nádorové buňky). Příkladem cílených léků ve smyslu cílené protinádorové léčby jsou aflibercept, bevacizumab, cetuximab, olaparib, panitumumab, regorafenib apod. Na cílenou protinádorovou léčbu se v současné době zaměřuje velká část vývoje protinádorových léčiv. Cílená protinádorová léčba je konkrétním příkladem personalizované medicíny. Viz také nádor a cílená léčba v širším slova smyslu.

Antibiotická rezistence neboli rezistence na antibiotika vzniká, když bakterie nebo plísně získají schopnost překonat účinek léků, které je mají ničit. To znamená, že choroboplodné zárodky nejsou usmrceny, naopak se dále rozmnožují. Takové infekce, které jsou rezistentní (odolné) vůči antibiotikům, může být velmi obtížné (a někdy dokonce i nemožné) léčit. Viz také antibiotika, rezistence, multirezistence.

Cílený ultrazvuk o vysoké intenzitě neboli HIFU (zkratka pochází z anglického názvu high-intensity focused ultrasound therapy) je postup, při kterém jsou ultrazvukové vlny zaměřeny přímo na oblast abnormálních buněk nebo tkání v těle. Vlny vytvářejí teplo, které by v ideálním případě mělo ničit nádorové buňky. Případné využití HIFU se zkoumá při léčbě karcinomu prostaty a některých dalších typů zhoubných nádorů. Účinnost této metody však zatím nebyla dostatečně vědecky prokázána.

První linie léčby je jiný název pro primární léčbu.

Medikamentózní léčba, farmakologická léčba neboli farmakoterapie je léčba pomocí léků. Kromě medikamentózní léčby používají lékaři řadu dalších léčebných postupů (chirurgická léčba, psychoterapie apod.). Odvozené přídavné jméno je farmakoterapeutický. Opakem medikamentózní léčby je nemedikamentózní léčba. Viz také terapie, farmakologie.

Trombolytická léčba je léčba, jejímž cílem je rozpuštění již vzniklého trombu. Viz také fibrinolýza, trombolýza a antitrombotická léčba.

Kauzální léčba je taková léčba, která je zaměřena na příčinu nemoci. Pro úspěšnou kauzální léčbu musí být splněny dva předpoklady: je známa příčina onemocnění, existuje lék či výkon, který příčinu i samotné onemocnění může odstranit. Opakem kauzální léčby je symptomatická léčba.

Symptomatická léčba je taková léčba, která je zaměřena na projevy nebo příznaky (symptomy) onemocnění, nikoli na jeho příčinu. Opakem symptomatické léčby je kauzální léčba.